Serbske ludowe spiwy

Wobijaj se ty – jědwo! – tog’ dwóru

1. Hobijaj se ty – jjedwo! tog’ dwyru,
Hobijaj se ty tog’ dwyru,
Tog’ dwyru Šymanowego.

2. ›Kag’ deru ja se – jjedwo! hobijaś,
›Kag’ deru se ja hobijaś,
›Gaž ja mam wo njom lubce dwje.‹

3. ›Jana mje šyjo – jjedwo! śańke zgło,
›Jana mje šyjo śańke zgło,
›Ta druga śańke rukawy.‹

4. ›Ta ak mje šyjo – jjedwo! śańke zgło,
›Ta ak mje šyjo śańke zgło,
›Ta dej ta myja lubka byś.‹

5. ›Ta ak mje šyjo – jjedwo! rukawy,
›Ta ak mje šyjo rukawy,
›Ta dej myjog’ kumpana mjeś.‹

6. Źo to jo zgonił – jjedwo! z grodu pan,
Źo jo to zgonił z grodu pan,
Kśješo lubego zastśjeliś.

7. »Ńestśjelaj pańe – jjedwo! lubego,
»Ńestśjelaj pańe lubego,
»Stśjelaj ty lubej źiwinu.«

8. »Zmjejomy gjardu – jjedwo! pjaceńku,
»Zmjejomy gjardu pjaceńku
»Na kuždu zbyžnu ńeźelu. –«

9. Na ńej se knježki – jjedwo! zjjezdźuju,
Na ńej se knježki zjjezdźuju,
Ga źywčo domach njamaju.

10. Źinsa jo južo – jjedwo! tśeśi źeń,
Źinsa jo južo tśeśi źeń,
Ak su nam źywčo uwjadli.

11. Yšće nam ńejsu – jjedwo! pśiwjadli,
Yšće nam ńejsu pśiwjadli,
A tek nam pśiwjasć ńebudu.