Serbske ludowe spěwy

A górjej, górjej źowcyšćo

2. ||: »To njejsu žedne złoźeje. :||
Jědewej!
To su źe móje fryja – jede – fryjarje.

3. ||: Wóni mě drastwy njebjeru. :||
Jědewej!
Wóni su pśišli pó mój – jede – pó mój wěnk.

4. ||: Gaby mój luby dobry był, :||
jědewej,
njeby pó mój wěnk w nocy – jede – nocy šeł.

5. ||: Gronił mě wó njen na reji. :||
Jědewej!
Kśěła jen jomu rada – jede – rada daś.

6. ||: Wšyken wót ruty drobneje. :||
Jědewej!
Wšyken z pólejom pśewi – jede – pśewity.

7. ||: Gaby se jomu ten njezdał, :||
jědewej,
kśěła jen lubjej rozter- – jede – roztergaś.

8. ||: Pó zymnej rosy rozchytaś. :||
Jědewej!
Z běłyma nožkoma pótep- – jede – póteptaś.«

9. ||: W to město zrosła leluja, :||
jědewej,
ta roža běła cerwje- – jede – cerwjena.

(Gaž jo njewjesta syrota:)

10. ||: »Njeměj mě, luby, k směchoju. :||
Jědewej!
Ja som zgubjona syro- – jede – syrotka.«

11. ||: »Sy-li ty, źowćo, syrotka, :||
jědewej,
wšak sy ty běła cerwje- – jede – cerwjena.

12. ||: Ty sy mě rowno tak luba, :||
jědewej,
ako ta grozna boga – jede – bogata.«