Serbske ludowe spiwy

A górjej, górjej źowcyšćo

1. A górej, górej źówcyšćo, :,:
Jjedewej!
Kómora połna złoźe – jede – złoźejow.

2. To ńejsu žedne złoźeje, :,:
Jjedewej!
To su źen móje fryja – jede – fryjaŕe.

3. Wóni mje drastwy ńeb́eru, :,:
Jjedewej!
Wóni su pśijšli spo mój – jede – spo mój wjenk.

4. Gaby mój luby dobry był, [:,:]
Jjedewej!
Ńeby spo mój wjenk nocy – jede – nocy šeł.

5. Gronił mje wo ńen na reji, :,:
Jjedewej!
Kśjeła jen jomu rada – jede – rada daś.

6. ’Šyken wot ruty drobneje, :,:
Jjedewej!
’Šyken z polejom pśewi – jede – pśewity.

7. Gaby se jomu ten ńezdał, :,:
Jjedewej!
Kśjeła jen lubej rozter – jede – roztergaś.

8. Spo zymnej rosy rozchytaś, :,:
Jjedewej!
Z bjełyma nožkoma potep – jede – poteptaś.

9. To mjesto zrosła leluja, :,:
Jjedewej!
Ta roža bjeła cerwo – jede – cerwona.

(Gaž jo ńeẃesta syrota:)

10. Nemjej mje, luby, k smjechoju :,:
Jjedewej!
Ja som zgubjona syro – jede – syrotka.

11. Syli ty, źówčo, syrotka, :,:
Jjedewej!
Šak sy ty bjeła cerwo – jede – cerwona.

12. Ty sy mje rowno tak luba, :,:
Jjedewej!
Ako ta grozna boga – jede – bogata.