Serbske ludowe spiwy

Stara mać holičku plećeše

1. Stara mać holičku plećeše
Kóždu zbóžnu nedželku.

2. Husćišo holičku plećeše,
Husćišo ju swareše:

3. ›Wostaj so lubeho swojeho,
›Swojoh’ luboh’ prjedawšoh’.‹

4. »Swojoh’ so lubeho newostaju,
»Swojoh’ luboh’ prjedawšoh’.«

5. ›Nechaš so lubeho wostajić,
›Da će ja dam zatwarić.‹

6. ›Da će ja hišće dam zatwarić,
›Do toh’ nowoh’ khlóštyra.‹

7. Dała mać holičku zatwarić,
Do toh’ nowoh’ khlóštyra.

8. ›Tudy być ty mi njetk ljetko a džeń,
›Hač ty luboh’ zabydžeš.‹

9. »Swojeho lubeho nezabydu,
»Dójž na swjeći žiwa sym.«

10. Zljetwałój staj tam haj zljetowałoj
Dwaj mi bjełoj hojbikaj.

11. Z wósoka staj wonaj zljetowałoj,
Z nizka staj so sydałoj.

12. Sydałoj staj so haj sydałoj,
Na holčcynu komorku.

13. »›Holečo, što namaj myta daš,
»›Dyž ći wókno wudžjełamój?‹«

14. »›Dyž tebi wókneško wudžjełamój,
»›Zo móž’š luboh’ wo’ladać.

15. »Štoha wón pomha mi k wo’ladanju,
»Dyž mi neje k rozm’owenju?«

16. »›Dyž ći wón pšindže k wo’ladanju,
»›Da pšindže tež k rozm’owenju.‹«

17. Džjełałoj staj tam haj džjełałoj,
Jene rune wókneško.

18. Predy hač bjeły džeń zaswita,
Da bje holčo z khlóštyra.

19. ’Załoj staj wonaj so za ručki,
Wedłoj staj so pšez łučki.

20. Torhałoj staj wonaj torhałoj,
Kwjetki bjełe, čerwene.

21. Sadžałoj staj sej je sadžałoj,
Do jeneje za’rodki.

22. Budžali kwjetki tu renje kćjeć.,
Da mój swojej budžemój.

23. Kwjetke te renje pšec’ kćjejachu,
Rózno džjelenej ne’džemój.